Výprava z říše snů 2: Nekonečný příběh

Tak jako každý rok podnikáme s naší malou Aničkou a strejdou Viktorem nějakou tu rybářskou výpravu na více dní. Nejčastěji je to naše oblíbená Berounka nebo řeka Labe. Letos jsme zvažovali, že bychom udělali nějakou změnu. Třeba přehradu nebo nějaký stoják.

Po informacích od členů našeho týmu, že našli na krásné přehradě vltavské kaskády ryby a že to jezdí jako blázen na naše kuličky, nebylo co řešit. Vystřídáme je. V neděli ráno bylo vše připravené, Anička natěšená a v zásobě OTM 24mm 40kg, 20kg tygřáku a nějaké pelety. Vyrazili jsme okolo poledne, aby potenciální rybáři již byli pryč. Přece jenom kluci končili v pátek a byla velká možnost, že již na tom super místě bude někdo zabivakovaný. Pro jistotu dostatek baterek s sebou, kdybychom museli přejet na jiné místo. Po příjezdu na místo nikdo nikde. Jen několik rybářů chytající z odhozu menší ryby a dle jejich informací prý chvilku před naším příjezdem odjeli tři bivakakáři. Super. Tak jen vybalit a vše připravit. Naše nadšení a očekávání bylo veliké. Jestli se naplnilo musíte posoudit sami. Vše se dozvíte v dalším textu.

Nějaký rybář (Dušan, jak jsme se dozvěděli později) lovil na odhoz kousek od nás a zrovna zapřáhl pěkného kapra, bohužel mu zajel 30metrů od břehu do nějaké vázky. Zavolal jsem na něho, že sundám loď a pomohu mu ho vykotvičkovat. Neváhal a s lodí mi ochotně pomohl, za což mu moje záda velice děkují. Zkusili jsme rybu zdolat. Leč, již na konci udice nebyla, ale montáž se nám přece jenom podařilo z vázky dostat. Po té co jsme s Aničkou připravili vše potřebné, navázali udice, postavili spaní nanosili veškeré vybavení na celý týden, jsem projel lovné místo echolotem a na inkriminovaném místě, které nám Martin H. doporučil se to rybami jen hemžilo. Umístil jsem tyčovku, zakrmil směs boilies OTM, tygřáku a pelet.

Hurá na to, jsou tu stále. Zavézt pruty a již jen čekat. Začalo pršet a ochladilo se. To snad ne. Snad to rybám nebude vadit. Možná je to přitlačí ke dnu a budou žrát. Stejně jako u kluků týden předem, nedal na sebe záběr dlouho čekat. Padla osmá večer a ,,pipíp", přilepila se mi bobina. Ihned na loď, kotvičku, podložku a podběrák sebou a tradá za rybou. Po pěkném souboji se na břeh podíval šupík 14,20kg. Ale, ale, to nám to pěkně začíná.

,,Pipííííííííííííííííííp", Aničce se při focení rozjíždí levý prut. Tripod letí do vody a prut pomalu odplouvá. Stříbrná koncovka mizí v hlubině. Oblečený v termoprádle a již připraven na noc se vrhám do hlubin za prutem. Voda má krásných 14,5°C. V tu chvíli se mi nezdá zas tak studená. Prut nechytám, tak ještě zkusit ještě jeden ponor, ale bez úspěchu. No nic. Vypustit kapra a kotvičku do ruky a ještě celý, jako vodník, na loď a pokusit se vylovit šňůru. Cca po 20 minutách šňůru zachytávám, doručkuji k prutu a jedu pro dalšího kapříka. Bojovník na konci udice stále byl. 8,5kg živé váhy. Anička ihned, po tom co jsem se převlékl, na druhý prut zdolává jednoho dorostence okolo 4kg. Začátek dobrý, teď ještě ty zdejší Mamby.

Ráno začíná stejně jako večer skončil. Než dopiji ranní kávu, zase dvakrát ,,píp" a přilepení bobiny k hlásiči, ještě se jednou zachvěla a znovu vyrážím. Souboj z lodi jak z partesu, po vykotvičkování z větví jsem se hezky povozil a už je na podložce další šupík 14+. Nastražuji znovu 2x24mm OTM a zavážím. Andulka se po zdolání čtrnácky zvědavě vzbudila a udělala mi pěkné fotky. Pomohl jsem jí nahodit inline s 24mm KO a OTM 1x 24mm. "Postavím Gazebo", to abychom v tom marastu až přijede Viki, byli alespoň v suchu a mohli vést rybářské řeči v klidu. Stavba snadná a za deset minut už máme obývák postaven. "Šňůrky dávat nebudu, jen kolíky, přece jenom nefouká, ne?"Netrvalo to dlouho asi půl hodiny a se Aničce roztočil kolovrátek a stojan zase letí a padá. Že by to šlo i z odhozu? Zdolává ze břehu 10,1kg na 1x 24mm KO. Pokořila desítku. Krása první osobák zlomen. Hmmm... ta nám to ještě natře.Oba stojany přivazuji a zajišťuji pruty.

Celé odpoledne pršelo, ještě více se ochladilo. Okolo 15hodiny se začaly na hladině ukazovat známé vlnky. Zničehonic jsem dostal na pravý zavezený prut padák. Dojel jsem do poloviny cesty a byl jsem nad montáží. Bohužel z vázky jsem vytáhl jen prázdný háček a ryba již byla pryč. Než jsem pro rybu dojel urazila asi 100metrů směrem k nám. Znovu tedy zavést a dokrmit. Jsou tu. Vlnky jsou všude. Ihned z toho směru odkud začali přijíždět ryby, přišel postupně na oba Aničky pruty záběr. Jednoho bohužel ztratila a druhého jsem jí, při současném záběru, zdolal. Tentokrát jízda. Prut se ohýbal jako kdybych táhl buldozer. Zdolávám dalšího lysáka 10,20kg na 2x 24mm OTM ze břehu. Dále se do večera jen kromě několika menších kapříků do 60cm na KO 24mm, nic většího na břeh nepodívalo.

Ráno. Zase mlha, že by se dala krájet. Zavezl jsem dva pruty. Anička nahodila až o několik hodin později. Prostě se jí z vyhřátého spacáku nechtělo. Ihned po náhozu, ani nedopnula vlasec dostala jízdu, že se kouřilo i z příposlechu. Jednalo se sice asi o 3-4kilového kapříka, ale po ránu radost udělá. Jen co rybu pustila se situace opakuje, ale už je na prutu lepší ryba, lysák 7,7kg. Pěkně nám ten den začíná. Asi za hodinu si jedu pro další ho šupíka 9,5kg. Anička za deset minut zdolává další rybu okolo 4kg.

Dorazil strejda Viktor a probrali jsme celkové záběry a další strategii. Budu zavážet i Aničky pruty aby si mohla zdolat i nějakého kapra z lodi a Viky bude obchytávat křoví kus od krmného místa. Změna počasí, zavál svěží vítr a slunečník cestuje vzduchem přes oba Aničky vlasce. Co se dá dělat, musíme Aničce přehodit oba dva pruty. Slunečník už nebudeme při větru otevírat. Odpoledne ve 14,00 hodin, Anička konečně zdolává rybu z člunu. Ručičky bolí, ale bojuje jako lev. Bohužel o rybu ve vázce přišla. No nic jedeme dál. Netrvalo dlouho a za 20minut jedeme znovu. "Papíí, ten má ale sílu." Super. První Aničky samostatně zdolaný šupík 8+ z lodi. Do večera se již nic významného neudálo. Strýc Viktor udělal dva záběry, leč vyšel na prázdno. U nás s Aničkou to ani nepíplo.

Zase ráno, zase mlha, bezvětří a hladina jako zrcadlo. Na dnešek má přijít změna počasí a má být teplo. Paráda, konečně se mi dosuší oblečení. Andulka boduje. Na končetiny si již nestěžuje a navíjí jako o život. Jsme nad rybou na šokovce. Už jí to docela jde. Po krásné zdolávačce z lodi, kdy jsem neustále povzbuzoval slovy "Zaber, Pupmuj!" jí podebírám šupíka 7,60kg. Je to šikulka. Netrvalo ani 20minut a s Aničkou jedeme znovu. Celá akce probíhá v podobném duchu a na podložce je další šupináč 7,20kg. To není možný. My se strejdou Viktorem ani pip. Okolo páté mi to konečně píplo, vybojoval jsem nerovný boj s miniaturním lysáčkem. Při pouštění jsem mu popřál na cestu: "Pošli prapraprapraprababičku, prosím."

Zase fouklo. Gazebo letí vzduchem, vytrhává kolíky a mě zůstává šňůrka v ruce. Nestihl jsem to. Kutálí se po břehu a strhává vše, co mu stojí v cestě. Bere mi stojan s oběma pruty do vody. Honem na loď. Zdolat ve větru tu velkou plochu Gazeba, byl skoro nemožný úkol. Naštěstí jsme v čechách, takže okolojedoucí lodičkáři nám ochotně pomohli(tohle v zahraničí není zvykem) a stan byl po velkém fyzickém vypětí na suchu. Už to stavět nebudu, radši zmoknu. Odpoledne přijel kolega z druhé strany a říkal nám, že ho napadlo, že ten slunečník pro nás byl nedostatečné varování. Pak viděl to Gazebo ve vodě a vykouzlil se mu úsměv na rtech. Nuž co: "Chybami se člověk učí." Po setmění se probouzí i Vikimu prut a zdolává lysáka 7,5kg. Hurá, všichni máme chycené ryby. Těsně před zavíračkou mi zase jen dvakrát pípne příposlech a vím, že zase jedu. Po čtvrthodinové zdolávačce z lodi jsem s pomocí Aničky na břeh dovezl krásného šupíka 13,60kg, tentokrát na 1x24OTM s 16mm bananaskou plovkou. Jdeme na kutě a zítra si přivstaneme a zabojujeme. Kde jsou sakra ti mackové?

Čtvrtek, den na který se těžko zapomíná. Ráno mlha, že by se dala krájet, no mlíko a bezvětří. Zavezu v 5,00hodin 3 pruty na 2x24OTM a taky jeden na 1x24mmOTM s 16mm olihňovou plovkou. Už toho moc nevymýšlím. Azimut máme. Ještě za tmy mám dvakrát padáky a stahuji montáže bez ryb. Měním lehké bobiny za vahadla. To se mi nesí znovu stát. Prostě z padáku jsem neudělal rybu. V půl sedmé ráno ,,pipíp" a je tu 12,5kg šupík. Musel jsem kotvičkovat. Rybu jsem zdolal rukou, jak na dírkách. Trochu jsem si pořezal prsty. Musel jsem znovu navázat šokovku na šňůru a šup s tím do ohně. No pěkně, takhle by to šlo.

V devět hodin Anička vylézá, stejně jako sluníčko na obloze, z bivaku a hned zdolává z lodi už jako profík šupíka 9,75kg. Já v deset zase jen dva pípance. Po krátkém souboji, jsem vytáhl 10+ jak prkno, vůbec nebojoval, došlo mu to až později v podložce. Bojovat začal až při focení, takže jsme byli úplně mokří. Po té jsme několik dorostenců okolo 5kg vyháčkovali hned u lodi. Abychom neztráceli čas, tak jsme montáže ihned po zdolání ryby pokládali na místo. Ihned po obědě jsem po neuvěřitelném souboji zdolal jednoho hrozně naštvaného tréninkového 10+ a potom už byl klid. Ryby zmizely.

Co to? Přesně v 15,00 na Aničky pravý prut(mimochodem z toho ji jezdilo 90% ryb) jedno ,,píp" a swinger se jen trochu zachvěl. "Aničko jedem!". Dojeli jsme až k tyčovce a namotali jsme šňůru až k šokovce. Bohužel byli jsme zase ve stromech. Proto tu ty ryby prostě jsou. Podařilo se mi uvolnit kotvičkou vlasec a cítil jsem, že tam ryby stále je. Anička domotala a potom jsme jen jezdili nad rybou a střídali se o prut, protože malá prostě 30minut v kuse nevydrží. V 11letech to byl stejně výkon. Takže jsem jí ladil cívku a snažil se o to aby si rybu pořádně užila. A bylo to tu zase: "Papíku ten má ale sílu." Adrenalin jí , ale nedovolil plakat nad bolavými ručičkami. Co to je za tele, nejde stále zvednout ode dna. Poprvé jsem rybu zahlédl, když se jí povedlo Aničce vypumpovat pod hladinu(na začátku lovu se mě ptala při zdolávání z lodi, co je to: "Pumpuj!"). Pronáším nervózně: "Andulko to je prase!!!" I mě se začala třást kolena. "Papííí co mám dělat" Nic buď v klidu a pumpuj." Bubliny jak od sumce. Jakoby někdo pustil na dně vzduchování z akvária. Po chvíli se ukázal Aničce pod hladinou obrovský šupináč. Ještě dvakrát šel na dno a po té se již vzdal, díky čemuž jsem ho mohl bezpečně podebrat. Namotal jsem podběrák a když jsem ho vytahoval do lodi, tak jsem měl pocit, jako by mi někdo držel tu síť pod vodou. Dal jsem ho do podložky a oba jsme zůstali jenom koukat. On se tam na délku skoro nevešel. "Ani, to je za tuhle výpravu už druhý osobák. Takovou rybu jsem já ještě nechytl." Se slzami štěstí mi odpověděla: "Papíí to je společná." Po příjezdu ke břehu strejda Viktor úžasem skoro spadl do vody. "To zdolala Anička sama? To není možné." Byl jsem náležitě pyšný. Po převážení a přeměření 20,5kg a 96cm. To je mazec. "Aničko, ty si v životě nemůžeš vzít rybáře. Protože nevím, který chlap - rybář, by unesl, že ty jsi vytáhla dvacku už v 11letech." Po zdokumentování a nezbytném polibku si ho sama pustila. To bylo radosti.

To jsme ještě netušili, že pohádka ještě nekončí. Sluníčko svítilo, bylo krásných 20°C. Sedíme povídáme si a najednou oba s Viktorem startujeme jak o závod. Plavé nám pryč druhá loď. Tak snad je to ta poslední nepříjemná věc, která nás potkala. Záchranná akce se zdařila. Obě lodi jsou zakotvené a správně připravené na svých místech. I Papík by rád nějakou mambičku.

V 19hodin se i Papík dočkal. ,,Pipíp". Bobina přilepená. Říkám: s úsměvem" Tak já si pro něho taky jedu." Po nekonečném souboji(pro změnu na 1x24mm OTM + 16mm olihňová plovka), zahlédnu pod hladinou něco neskutečného. Ta ryba, je snad vyšší než delší. Zase ho nemůžu dostat do lodi. Fakt mi ten vodník za ten podběrák tahá nebo co? Kapr se mi do podložky nevešel pro změnu na výšku. A ten pupek. Přijíždím ke břehu a Viktor vidí jen ten pupek. "To je prase!!!" Po zvážení 19,70kg. Takže i já mám osobáček. S Aničkou pláčeme, dokonce i strejda Viktor pustil slzičku. Je to prostě pohádka. Samozřejmě informuji kluky z týmu TCF.

Radek (mistr kuchař TCF) neváhá a slibuje, že další den vystřídá Aničku. Už toho na ní bylo až až. Dopoledne přijel i Dušan, který mi pomohl s lodí na začátku výpravy a domluvili jsme se, že mu pomůžeme chytit vysněnou desítku, když už tady jsou a papají. Zavezli jsme mu montáž na OTM 1x 24mm a netrvalo dlouho a jeli jsme s ním zdolat jeho prvního kapra z lodi. Ulovil krásného lysce 7,20Kg a po nezbytném focení mu dal svobodu. Sice ne 10+, ale to bylo radosti. Rádi v TCF baits plníme sny a to nejen svoje.

Radek přijel odpoledne. Uvolnil jsem hot spot oběma klukům a zavezl montáže o 50metrů níže. Radek je stará vydra, takže hned po zavezení měl dva pomalé táhlé záběry. U prvního celý nedočkavý a rybochtivý, vytvořil zcela nový pojem:" Plovací holínky". Bojoval srdnatě, leč, o obě pěkné ryby přišel ve vázce. "Škoda." Do večera povídáme a ještě si dělám srandu, že z té hluchny jim ještě ukážu. 10+ lysáka. "Hahaha." 20"00, jízda na prut úplně mimo krmné místo a je tu 15+lysák. Dostal políbení na cestu do hlubin a já si mohl dát spokojeně dvandu. Na má slova došlo.

Ráno v 5,00hodin na vodu, ihned zavést. Radek i Viktor zdolali několik, sice bojových, ale malých ryb, ale už jsme alespoň měli všichni káčko z téhle svazovky. Kvůli pracovním povinnostem Ráďa musel odjet domů, tak jsme s Viktorem osaměli. Večer se konečně i on dočkal. Zasloužil si to. Přivezl nám na břeh lysáka 10+. To bylo radosti Na Starém bělidle. Je fajn, když všichni na výpravě chytnou pěknou rybu.

Ráno v neděli jsme si vytáhli ještě několik dorostenců a začali jsme balit. Pruty zůstali ve vodě jako poslední. Viktor mi velice pomohl, když mi odnesl těžké věci k autu. Přece jenom s tou vyhřezlou plotýnkou bych byl namydlený. Poslední prut ve vodě. Jedu pro něj a visím ve vázce. Několikrát trhnu a uvolním montáž. Co to? Je tam ryba? Takhle to bylo i s tou Aničky 20+. Po krátkém souboji vytahuji candáta 65cm. Bohužel byl "takovej dost unavenej", tak jsem mu zkrátil utrpení. Ryby normálně neberu, ale žena mě určitě pochválí. Candáta jsme ještě nejedli. Prý je to velice chutná ryba. A byla. Omlouvám se všem chyť a pusť rybářům, ale tenhle malý hřích, jednou za deset let, mi snad odpustí.

Děkuji Svatý Petře.

Není nic krásnějšího, než strávené chvilky u vody s rodinnými příslušníky a přáteli. Jsem rád, že v týmu TCF Baits jsou takový fajn lidé jako Martin H., Radek Z. a další, bez jejich rad a doporučení bychom takovou rybářskou pohádku nemohli zažít. Přeji všem takové super parťáky a hlavně mnoho nezapomenutelných zážitků v dnešní uspěchané a stresující době.

Petrův zdar Radek Protiva alias Pan Dojtor