Odříkaná kaprařina 3 - tak jde čas

Od druhého pokračování článku uteklo již opět spousta času a já se rozhodl popsat další listy papíru s tím, že by se to mohlo někomu hodit a mohl by zkusit chytat trošku jinak, než byl doposud zvyklý. Stejně, jako se stále učím já, může někdo další zkusit přelstít nějakou tu "velkou" rybu z malinkých vod, kterých je u nás opravdu dost. Docela dlouho jsem se bránil krátkým vycházkám, ale poslední dobou jim přicházím, jak se říká, na chuť.

Důležité je pochopit zákonitosti vody, sledovat a naučit se vodu číst. Tou nejdůležitější věcí je znalost dané lokality, znalost dna je pro mě hodně zásadní. Ryby vám o své přítomnosti na místě dají vždy nějakým způsobem vědět. Ať už to budou drobounké bublinky stoupající k hladině od krmících se kaprů nebo občasné výskoky ryb či pouhé převalení. Pokud by se jednalo o stoupající bublinky, tak máte částečně vyhráno. Na takovém místě je ryba evidentně zvyklá se krmit a další hledání je více méně zbytečné. Pokud se budou ryby jen ukazovat na hladině, ještě tak vyhráno není. Ryba tím místem může pouze proplouvat, ale nikde není psáno, že se v těchto místech aktivně krmí. Je to pak trošku sázka do loterie, jestli se nám podaří ryby krmením dostat ke dnu a přinutíte je se krmit. Pokud ano, dočkáte se spousty záběrů během krátké chvíle. Pokud ne, nezbývá nic jiného, než opět bedlivě sledovat vodu a hledat dále.

Osobně si daný úsek každý rok procházím s Deeprem, najdu si příhodná místa a pak přichází na řadu člun, echolot, bidlo nebo olovnička a následné důkladné prozkoumání dna. Přesně už vím, co hledám a přechody z bahna na písek, nebo mírné prohlubně jsou vždy příjemným bonusem. Vždy si hledám místa v těsné blízkosti potopených stromů nebo jiných vázek. Ty slouží rybám jako dokonalý úkryt a zároveň se v nich zachycuje spousta přirozené potravy. Je to vlastně taková přírodní spižírna s obývákem zároveň. Prostě takové dva v jednom.

Už spoustu let na takové chytání používám hodně pevné vybavení a hlavně musím být vždy ve střehu. Záběry jsou náhlé a velmi razantní. Pokud necháte rybu rozjet, už ji nikdy nezastavíte. Ona ví přesně, kam má v případě nebezpečí jet a pokud to není vyloženě malá ryba, tak bude pouze velkou náhodou, když se vám jí podaří úspěšně zdolat. Pokud ale zareagujete hned, vaše šance se rapidně zvyšuje.

Od posledního článku došlo i u mě ke spoustě změn ve vybavení. Přešel jsem na 10ft pruty, už vůbec nepoužívám stojan (tedy kromě závodů), po většinu sezóny používám háčky Gardner Covert Dark Mugga velikost 2 na montáži Ronnie Rig s jednou nebo dvěma 20 nebo 24 mm kuličkami boilies na dno a funguje to opravdu parádně. Kvůli krátkým vycházkám jsem byl donucen pořídit si přepravní vozík, jelikož i na těch pár hodin je těch věcí, které s sebou vozím, pořád nějak dost. Vlasce 0,50 mm v plném návinu na navijácích Daiwa Emblem S4500T mi zaručí vysokou pevnost při zdolávání a odpadá tím i šokovka, která by tam byla už jaksi zbytečná. Olova na bočním závěsu o minimální velikosti 100g mi zaručí dokonalé napnutí vlasce a přesnost záseku. Chytám na velmi krátkou vzdálenost. Většinou mám montáž do 15m od špičky prutu. Na břehu musím být v naprostém klidu, abych ryby zbytečně neodradil. Žádné zbytečné pohyby. A co používám za boilies? Jakožto výrobce TCF Baits už dlouhodobě vlastní boilies K.O. Old School. Funguje mi prostě parádně. Kombinace Krill-ořech je celoroční záležitost.

Samotnou kapitolou je pak krmení. Jak jsem se už několikrát na vlastní kůži přesvědčil na většině malých řek a říček, je velmi důležitá pravidelnost a kvalita krmení. Samozřejmě, spousta lidí hned podotkne, že i na levné boilies se dá nachytat, ale určitě ne s výhledem na dlouhodobé navštěvování daného místa. Ryba není hloupá, jak si mnozí myslí. Brzy pozná, jestli jí dané krmení něco přináší nebo ne. Pokud je krmení kvalitní a pravidelné, ryby jej začnou považovat za svojí přirozenou potravu a budou jej aktivně vyhledávat. Množství záběrů se po několika dnech začne stupňovat a vám to občas bude připadat jako jízda na řetízkovém kolotoči. Pokud krmení podceníte a nebude dostatečně kvalitní, ryby jej budou z počátku přijímat, ale pouze ze zvědavosti a nakonec se může stát, že vám lovné místo úplně opustí a přestanou se na něj vracet. Pak vám nezbyde nic jiného, než se přesunout o několik set metrů jinam a začít úplně od začátku.

Mě tohle začal od malička učit taťka a postupně jsem si na spoustu věcí přicházel sám. Dnes se role obrátily a já předávám rady jemu. Sice máme na některé věci odlišné názory, ale nakonec mi dá vždy za pravdu, byť má trochu jiné představy. V dnešní době jsme sice stále limitováni zastaralým rybářským řádem, svět je v tomto úplně někde jinde, ale ruku na srdce, zasloužíme si změny? Za mě rezolutně ne. V sezóně jsem u vody každý den, většinou si jedu k večeru nakrmit, a to, co se kolem našich vod děje, to je prostě nepochopitelné. Každý si pravidla vysvětluje po svém. Většina těch rádoby rybářů si nedokáže ani trochu vážit přírody a už vůbec se nedá mluvit o respektu k dalším kolegům rybářům. Vidíme to kolem vody dnes a denně. Situace je o to horší, že dnes dostane povolenku kdejaký jouda, který nezná ani základní věci, co se rybolovu týče. Asi jako každý slušný rybář i já bych uvítal nonstop rybolov, ale až se naučíme chovat. Teď určitě ne.

Možná jsem se nechal trochu unést situací kolem našich vod, ale musel jsem to zmínit. Trápí to nejen mě.

Já si hledám špatně dostupná místa, abych nebyl nikým rušen a měl pro lov klid. Vybírám si místa, která nejsou ve většině případů chytatelná z protějšího břehu, neboť není nic horšího, než když si na deset metrů široké říčce sedne někdo přímo proti vám a bez jakéhokoliv respektu začne nahazovat do stejných míst, co vy. To by se nelíbilo asi nikomu. Snažím se nebýt vidět, zašitý v křoví, ideálně na sníženém břehu a jak se říká splynutý s přírodou.

Pokaždé se snažím dávat do toho našeho koníčku maximum, věřím tomu, co dělám. Vím, že co vodě dám, to mě ona měrou vrchovatou vrátí. Stojí mě to hodně času, hodně sil, ale rozhodně toho nelituji. Samozřejmě, každý z nás si musí uvědomit, na jaké vodě chytáme, jaké jsou možnosti dané vody, a tomu se musíme umět přizpůsobit. Vždy se snažím jít svojí vlastní cestou, cestou pokusů a omylů. Většinou moc nedám na rady, ale kdybych tohle nedělal, nebyl bych dnes tam, kde jsem. Každý další pokus je pro mě velkou výzvou, každý další omyl mě nesmí odradit, ale posílit. Vím, může se to zdát někomu zbytečně složité, ale jiný už asi nikdy nebudu. Přál bych každému rybáři, aby si takovou cestu zkusil. Pak by teprve pochopil, co za tím vším je. Je spousta kluků, kterých si nesmírně vážím za to, jací jsou, jak dokáží reagovat na různé situace u vody. Jsou to pro mě ti největší srdcaři, co znám. Před těmito lidmi smekám. To jsou ti páni rybáři. Nechci je jmenovat, abych některého z nich neopomněl, ale oni vědí, o koho jde a vždy je rád potkám u vody nebo na nějaké rybářské akci.

Užívejte si každou volnou chvilku u vody, važte si každé, byť malé ryby. Vždyť to jednou může být ten klenot, kvůli kterému se budete na břeh vracet. Není přece ostudou chytit malou rybu. I ti nejlepší rybáři chytají tyhle malé ryby, jen je nikde neprezentují. Ne snad proto, že by pro ně byly bezcenné, ale prostě chytají na vodách, kde je spousta mnohem větších ryb.

Třeba se ještě někdy donutím něco k odříkané kaprařině napsat, ale teď už raději běžte k vodě. Nová sezóna začíná, jsou před námi nové výzvy a doma z gauče ryby nenachytáte. A pamatujte, kdo nekrmí - nechytá. Ať vám to jezdí!

Radek Zach